Sklo a keramiku většina lidí zná, ale na trhu se-skleněnou-keramikou existuje nový typ anorganického ne-kovového materiálu. Rozdíl mezi těmito třemi spočívá v jejich mikrostruktuře. Ačkoli všechny patří do kategorie anorganických ne-kovových materiálů (nebo silikátových materiálů), sklo je amorfní, keramika je krystalická (polykrystalická) a skleněná-keramika jsou kompozitní materiály kombinující krystalickou a skelnou fázi. Ve skutečnosti mnoho funkčních skleněných materiálů dnes opustilo tradiční silikáty nebo křemen a přešlo na fluoridy, fosfáty, chalkogenidy a těžké oxidy. Mnoho funkčních keramických materiálů také nemá žádnou souvislost se silikáty. Skleněná-keramika jako kompozitní materiál krystalické a skleněné fáze vyrobený vysokoteplotním{11}}tavením, lisováním a tepelným zpracováním se obecně vyrábí z přepracovaného skla a je také známá jako mikrokrystalické sklo. Kombinují vlastnosti skla a keramiky, mají vynikající vlastnosti, jako je vysoká mechanická pevnost, nastavitelný koeficient tepelné roztažnosti, odolnost proti tepelným šokům, odolnost proti chemické korozi, nízké dielektrické ztráty a nízká vodivost, což vede k velmi široké škále tržních aplikací.
Skleněná-keramika jsou polykrystalické keramické materiály získané řízením krystalizace skla. Spojují výhody skla i keramiky a obecně překonávají kovy a jejich organické polymery z hlediska tepelných, chemických, biologických, optických a elektrických vlastností. Skleněná{{3} keramika byla poprvé syntetizována v polovině 50. let 20. století renomovaným sklářským chemikem a vynálezcem SD Stookeym, ale další výzkumy o ní pokročily až v 70. letech 20. století. Dnes jsou mnohými odborníky oslavovány jako nový typ keramického materiálu pro 21. století.
