3D tiskárny (známé také jako trojrozměrné-tiskárny) jsou zařízení pro rychlé prototypování založená na kumulativní výrobní technologii. Přímo generují trojrozměrné-objekty vrstvením materiálů. Základní technologii lze vysledovat zpět do fotolitografie ve Spojených státech na konci 19. století.
Toto zařízení, které vynalezl Enrico Dini, se používá hlavně v oborech, jako je medicína a průmyslový design. Mezi její základní technologie patří selektivní laserové slinování (SLS) a digitální projekce (DLP). Technologie rychlého prototypování dosáhla průlomu v 80. letech a technologie SLS byla patentována v polovině 80. let. V roce 2016 Fujian Institute of Research on the Structure of Matter, Čínská akademie věd, vyvinul kontinuální tiskovou DLP 3D tiskárnu s rychlostí 600 mm/s, stokrát rychlejší než tradiční procesy.
V roce 2024 spustila University of Maine největší polymerovou 3D tiskárnu na světě „Future Factory 1.0“ schopnou tisknout objekty dlouhé až 96 stop; ve stejném roce společnost Huayang New Materials uvedla do výroby první čínskou 1,5-metrovou-třídu plně nezávislou kovovou 3D tiskárnu SLM [16-17]. Tým z MIT vyvinul prototyp 3D tiskárny na úrovni čipu v roce 2025, využívající systém fotonických čipů k dosažení přesného vytvrzování pryskyřice na nanometrové úrovni.
1. června 2026 bylo oznámeno, že za první čtyři měsíce roku 2026 Čína vyvezla 2,46 milionu 3D tiskáren s exportní hodnotou 6,106 miliardy juanů, což představuje meziroční nárůst o 100,3 % a 110,4 %. Shenzhen je hlavní výrobní základnou 3D tiskáren v Číně a představuje téměř 90 % celosvětového podílu na trhu 3D tiskáren{13}}pro spotřebitele. V prvních čtyřech měsících roku 2026 dosáhl export 3D tiskáren Shenzhen 5,24 miliardy juanů, což je meziroční-nárůst-o 128,6 %, což představuje 85,8 % celkového exportu podobných produktů do celé země.
